Argentinské komiksy (historietas) se zrodily a vyvíjely prakticky paralelně se severoamerickými comics. Jejich hrdinové se nerodili na stránkách deníků, ale satirických časopisů; tento rozdíl však zaniká, neboť při podrobnějším pohledu zjistíme, že v některých případech jsou argentinské příběhy po obsahové stránce věrnými kopiemi svých severoamerických vzorů (Lantieriho komiks Las Aventuras de Don Pancho Talero se v hojné míře inspiroval McMagnusovým Bringing Up Father a Redondův komiks Las Aventuras de Virruta y Chicharròn byl „klonem“ Happy Hooligana Burr Opera). Největší rozkvět prožívaly časopisy věnované komiksům v Argentině v období dvaceti let po druhé světové válce. V polovině 50. let se scénárista Hector German Oesterheld rozhodl, že založí vlastní nakladatelství, načež společně s bratrem Jorgem přivedl na svět Editorial Frontera. Oesterheld, který původně vystudoval geologii, začínal po umělecké stránce jako spisovatel pro děti; brzy se však vypracoval na komiksového „gujonistu“ a tuto profesi vykonával na vysoké úrovni až do svého tragického konce.
. Téměř všechna svá nejpozoruhodnější díla vytvořil v období, kdy existovalo nakladatelství Editorial Frontera, jež tisklo jeho časopisy s příběhy na pokračování (Frontera a Hora Cero). Ty měly neobvyklý formát: rozměry sice podobné jako ostatní časopisy, byly však orientovány podélně, nikoli na výšku. Na jejich stránkách (a později i na stránkách časopisů Hora Cero Extra, Frontera Extra a Hora Cero Semanal) se zrodili nejvýznamnější hrdinové argentinského komiksu a na Oesterheldův popud, který psal téměř všechny scénáře, se na nich podepisovali proslulí a znamenití kreslíři, jež měli na těchto stránkách možnost rozvíjet a zdokonalovat svůj výtvarný styl (patřil k nim mimo jiné i Hugo Pratt). Mnoho jejich prací dorazilo i do Evropy, byly zde však upravovány, předělávány a obrázky byly přeskupovány s málokdy dobrými výsledky. K nejznámějším Oesterheldovým sériím, které vydala Frontera, patří Randall el Justiciero, kterou nakreslil Del Castillo, Patria Vieja (Roume), Leonero Brent (Moliterni) a Prattovy komiksy Ticonderoga a Ernie Pyke (avšak již roku 1953 vytvořili Oesterheld s Prattem legendární komiks Sergente Kirk). A roku 1957 spatřil světlo světa časopis El Eternauta, který po grafické stránce připravil Solano Lopez.
Francisco Solano Lopez je další významnou osobností argentinského komiksového světa; narodil se roku 1928 a pod jeho vedením se zformovali mladí a schopní kreslíři (na prvních číslech Eternauty pracoval po kresebné stránce také mladý José Muňoz, pozdější spoluautor komiksu Alack Sinner). Solano Lopez je autorem obrovského množství prací a spolupracoval s jihoamerickými, severoamerickými, anglickými, španělskými i francouzskými nakladateli. Pozor: nebyl jen autorem prací, které následně publikoval v jednotlivých zemích, ale dokázal se svým všestranným talentem přizpůsobovat tržní realitě jednotlivých prostředí. Je to dáno silnou komunikativností jeho kresby, která je schopná několika málo tahy navodit pocity a „reprezentovat“ postavy natolik efektivním způsobem, že jsou univerzálně srozumitelné a přesahují limity národních „škol“ i žánrových omezení. Solano Lopez dokázal zpracovávat nejrůznějšími náměty, vytvářet atmosféru a používat rozmanité stylové postupy a přecházel od dobrodružných příběhů k humorným námětům, dokázal se vyrovnat s hard boiled, s vědeckou fantastikou, erotismem, s černou kronikou, groteskou, satirou a kdoví s čím ještě. Kromě komiksu Eternauta patří k jeho nejvýznamnějším a nejproslulejším komiksům také Historias Tristes, Ana (na scénáři se podílel i jeho syn Gabriel), Evaristo (podle Sampayova scénáře) a mírně bláznivé a politicky a sociálně orientované vědeckofantastické příběhy podle scénářů Richarda Barreira, k nimž patří Slot Barr a především Ministerio.
.
Roku 1957 objevili argentinští čtenáři na stránkách časopisu Hora Cero Semanal novou sérii, která se v mnohém odlišovala od podobných příběhů. Komiks Eternauta se pravděpodobně inspiroval jednou krátkou vědeckofantastickou povídkou; vypráví o invazi nelítostných mimozemšťanů, jejichž cílem je vyhubit lidstvo. Už v tom je rozdíl od zavedené produkce nakladatelství Frontera, která byla zaměřena hlavně na western. Příběh se odehrává v Buenos Aires, tedy v prostředí, které argentinští čtenáři dobře znali, a nemuseli proto sledovat hrdinské činy superhrdinů v nějaké legendární vzdálené zemi; hlavními postavami série jsou obyčejní lidé, které kreslíř zobrazil s odzbrojujícím realismem. Jsou to čtyři přátelé, kteří se jako obvykle sešli k partii karet, jsou však nuceni čelit prvním srážkám s vetřelci; patří k nim: penzista Polsky, bankovní úředník Lucas Herbert, profesor fyziky Favalli a Eternaut Juan Salvo, který vyrábí průmyslové transformátory. Tito čtyři muži se nacházejí v Salvově chatě společně s jeho ženou Helenou a s jeho dcerou Martitou, když jejich pozornost přiláká podivná světélkující sněhová vánice. Jak se brzy nato dozvíme, invaze právě začala.
Ještě před začátkem vlastního příběhu se však čtenářům představí postava Eternauta, která se materializuje v pracovně komiksového scénáristy Germana O. Jde o Oesterheldův jednoduchý a přitom geniální tah, jímž se ihned navodí silné dějové napětí. Stačí několik málo Eternautových slov, aby se kolem jeho postavy vytvořila aura tajemství a okouzlení, a skutečnost, že o příslušných událostech vypráví v první osobě, dodává příběhu věrohodnosti a zangažovanosti, které se předtím v komiksech nevyskytovaly. Postava Germana O. je zřejmá narážka na stejnojmenného scénáristu; tato autocitace se však díky – nebo navzdory - Solano Lopezovi omezila na pouhé jméno, protože svědek Eternautova příběhu se v ničem nepodobá skutečnému Oesterheldovi. Do vyprávění o boji s vetřelci jsou zařazeny dva časové skoky do reality Germana O., které mají čtenářům připomenout, že příběh, který čtou, ve skutečnosti vyprávěl Eternauta scénáristovi. Zápletka nadhozená na začátku se nicméně rozuzlí na konci, kdy German strne hrůzou nad strašlivým zakončením.
. Téměř všechna svá nejpozoruhodnější díla vytvořil v období, kdy existovalo nakladatelství Editorial Frontera, jež tisklo jeho časopisy s příběhy na pokračování (Frontera a Hora Cero). Ty měly neobvyklý formát: rozměry sice podobné jako ostatní časopisy, byly však orientovány podélně, nikoli na výšku. Na jejich stránkách (a později i na stránkách časopisů Hora Cero Extra, Frontera Extra a Hora Cero Semanal) se zrodili nejvýznamnější hrdinové argentinského komiksu a na Oesterheldův popud, který psal téměř všechny scénáře, se na nich podepisovali proslulí a znamenití kreslíři, jež měli na těchto stránkách možnost rozvíjet a zdokonalovat svůj výtvarný styl (patřil k nim mimo jiné i Hugo Pratt). Mnoho jejich prací dorazilo i do Evropy, byly zde však upravovány, předělávány a obrázky byly přeskupovány s málokdy dobrými výsledky. K nejznámějším Oesterheldovým sériím, které vydala Frontera, patří Randall el Justiciero, kterou nakreslil Del Castillo, Patria Vieja (Roume), Leonero Brent (Moliterni) a Prattovy komiksy Ticonderoga a Ernie Pyke (avšak již roku 1953 vytvořili Oesterheld s Prattem legendární komiks Sergente Kirk). A roku 1957 spatřil světlo světa časopis El Eternauta, který po grafické stránce připravil Solano Lopez.
Francisco Solano Lopez je další významnou osobností argentinského komiksového světa; narodil se roku 1928 a pod jeho vedením se zformovali mladí a schopní kreslíři (na prvních číslech Eternauty pracoval po kresebné stránce také mladý José Muňoz, pozdější spoluautor komiksu Alack Sinner). Solano Lopez je autorem obrovského množství prací a spolupracoval s jihoamerickými, severoamerickými, anglickými, španělskými i francouzskými nakladateli. Pozor: nebyl jen autorem prací, které následně publikoval v jednotlivých zemích, ale dokázal se svým všestranným talentem přizpůsobovat tržní realitě jednotlivých prostředí. Je to dáno silnou komunikativností jeho kresby, která je schopná několika málo tahy navodit pocity a „reprezentovat“ postavy natolik efektivním způsobem, že jsou univerzálně srozumitelné a přesahují limity národních „škol“ i žánrových omezení. Solano Lopez dokázal zpracovávat nejrůznějšími náměty, vytvářet atmosféru a používat rozmanité stylové postupy a přecházel od dobrodružných příběhů k humorným námětům, dokázal se vyrovnat s hard boiled, s vědeckou fantastikou, erotismem, s černou kronikou, groteskou, satirou a kdoví s čím ještě. Kromě komiksu Eternauta patří k jeho nejvýznamnějším a nejproslulejším komiksům také Historias Tristes, Ana (na scénáři se podílel i jeho syn Gabriel), Evaristo (podle Sampayova scénáře) a mírně bláznivé a politicky a sociálně orientované vědeckofantastické příběhy podle scénářů Richarda Barreira, k nimž patří Slot Barr a především Ministerio.
.
Roku 1957 objevili argentinští čtenáři na stránkách časopisu Hora Cero Semanal novou sérii, která se v mnohém odlišovala od podobných příběhů. Komiks Eternauta se pravděpodobně inspiroval jednou krátkou vědeckofantastickou povídkou; vypráví o invazi nelítostných mimozemšťanů, jejichž cílem je vyhubit lidstvo. Už v tom je rozdíl od zavedené produkce nakladatelství Frontera, která byla zaměřena hlavně na western. Příběh se odehrává v Buenos Aires, tedy v prostředí, které argentinští čtenáři dobře znali, a nemuseli proto sledovat hrdinské činy superhrdinů v nějaké legendární vzdálené zemi; hlavními postavami série jsou obyčejní lidé, které kreslíř zobrazil s odzbrojujícím realismem. Jsou to čtyři přátelé, kteří se jako obvykle sešli k partii karet, jsou však nuceni čelit prvním srážkám s vetřelci; patří k nim: penzista Polsky, bankovní úředník Lucas Herbert, profesor fyziky Favalli a Eternaut Juan Salvo, který vyrábí průmyslové transformátory. Tito čtyři muži se nacházejí v Salvově chatě společně s jeho ženou Helenou a s jeho dcerou Martitou, když jejich pozornost přiláká podivná světélkující sněhová vánice. Jak se brzy nato dozvíme, invaze právě začala.
Ještě před začátkem vlastního příběhu se však čtenářům představí postava Eternauta, která se materializuje v pracovně komiksového scénáristy Germana O. Jde o Oesterheldův jednoduchý a přitom geniální tah, jímž se ihned navodí silné dějové napětí. Stačí několik málo Eternautových slov, aby se kolem jeho postavy vytvořila aura tajemství a okouzlení, a skutečnost, že o příslušných událostech vypráví v první osobě, dodává příběhu věrohodnosti a zangažovanosti, které se předtím v komiksech nevyskytovaly. Postava Germana O. je zřejmá narážka na stejnojmenného scénáristu; tato autocitace se však díky – nebo navzdory - Solano Lopezovi omezila na pouhé jméno, protože svědek Eternautova příběhu se v ničem nepodobá skutečnému Oesterheldovi. Do vyprávění o boji s vetřelci jsou zařazeny dva časové skoky do reality Germana O., které mají čtenářům připomenout, že příběh, který čtou, ve skutečnosti vyprávěl Eternauta scénáristovi. Zápletka nadhozená na začátku se nicméně rozuzlí na konci, kdy German strne hrůzou nad strašlivým zakončením.
